Jak si vybrat jízdní kolo?

Vše o kolech...

Rozdělení podle způsobu využití

Horská kola

Jsou určena převážně do náročného terénu. Horská kola vybírá cyklista, který bude jezdit v terénu mimo cesty. Na horském kole se dá jezdit samozřejmě i po silnicích a cestách, ale svou konstrukcí a typem pneumatik je určen převážně do náročnějšího terénu. Záleží potom na cenové kategorii horského kola, pro jak náročný terén je určeno. Platí zde přímá úměra. Tedy čím drazší horské kolo si pořídíte, tím náročnější terén zvládnete.

Crossová kola

Jsou určená jak do terénu, tak i na silnice a cesty. Crossové kolo vybírá cyklista, který bude kolo zhruba z 80% používat na polních, lesních cestách, na zpevněných komunikacích. Krátkodobě lze toto crossové kolo využívat v nenáročném terénu i mimo cesty. Konstrukce rámu je přizpůsobena pohodlnějšímu napřímenějšímu posedu jezdce oproti kolu horskému. Tento typ kola je v poslední době velmi populární a je přímo předurčen pro cykloturistiku. Krosová kola je možné dovybavit (blatniky, svítilny, nosiče, atd.) získáte trekkingové kolo.

Trekkingová kola

Jsou určena stejně jako crossová kola jak do terénu, tak i na silnice a cesty. Konstrukční složení trekkingového kola je stejné, jako u crossového kola pouze s tím rozdílem, že trekkingové kolo je vybaveno příslušenstvím jako jsou blatníky, svítilny, nosiče, odrazky a další příslušenství.

Městská kola - jsou určena hlavně na silnice a zpevněné cesty. Je vyloženě nevhodné tento typ kola využívat v jakémkoliv terénu. Touringové kolo je vhodné díky svému vybavení (blatníky, svítilny, nosič, atd.) jako dopravní prostředek po městě.

Silniční kola

Jsou určena pro sportovní jízdu na silnicích a na uzavřených okruzích. V žádném případě se nedoporučuje silniční kola využívat v jakémkoliv terénu.

BMX a freestyle kola

Jsou určená pro využití buď na uzavřených okruzích a nebo na zpevněných uzavřených prostorách určených pro tento druh kola. V žádném případě není vhodné se na těchto kolech přemísťovat na delší vzdálenosti.

Sjezdová kola

Tento typ kol je na první pohled zaměnitelý s horským kolem s odpruženou přední vidlicí a odpruženou zadní stavbou. Avšak svou konstrukcí dosahují vidlice tohoto kola daleko vyšších zdvihů a tudíž je sjeydové kolo určeno převážně pro jízdu z kopce dolů ve velmi náročném terénu.

Velikost

PAKLIŽE SI VYBERETE TYP KOLA, KTERÝ VÁM BUDE CO NEJVÍCE VYHOVOVAT PO STRÁNCE VYUŽITÍ, JE DŮLEŽITÉ VYBRAT SI KOLO TAKÉ PODLE VELIKOSTI. VELIKOST KOLA SE ROZUMÍ DÉLKA SEDLOVÉ TRUBKY

Velikost kola je uváděna dle výrobce kola: v palcíh, v centimetrech, v milimetech nebo značení S, M, L, XL.

Jak tedy vyplývá neexistuje tzv. univerzální velikost kola, ale je potřeba se při výběru velikosti kola řídit obecnými pravidly:

  • výška postavy v cm výška rámu dle označení
  • do 165 cm 15", 16", S, do 44 cm, do 500 mm
  • 160 - 170 cm 17", 18", M, do 48 cm, do 520 mm
  • 170 - 185 cm 19", 20" , L, do 52 cm, do 540 mm
  • 185 - 200 cm 21", 22", XL, do 55 cm, do 560 mm
  • nad 195 cm 23", 24", 58-60 cm, nad 580 mm

 

Další rozměr, se kterým se u kol můžete a často setkáváte, je průměr kola.

Běžně se můžete setkat s těmito rozměry:

  • 10", 12", 16", 18", 20", 24" - dětská kola
  • 26" - kola MTB
  • 27", 28" - krosová, trekingová a silniční kola

Varianta rámu

MÁTE-LI VYBRÁN PŘÍSLUŠNÝ TYP KOLA A VELIKOST, JE POTŘEBA SE ROZHODNOUT PRO VARIANTU RÁMU

Rámy se obecně rozdělují na dva typy:

  • pánský
  • dámský

Muži preferují tzv. pánskou variantu rámu, ale ženy ne vždy volí dámskou variantu rámu. Zejména sportovně založené ženy často volí pánskou variantu rámu vzhledem k jejich pevnější konstrukci.

Nezapomeňte na příslušenství pro jízdní kola

Nejen dospělý člověk, ale zejména děti, potřebují na kole maximální ochranu. Tu jim zajistí nejen kvalitní jízdní kola, ale i pevné přilby. Nezapomeňte, že jízda bez přilby je životu nebezpečná, a pro děti do 15 let zakázána zákonem! Pro nejmenší cyklisty vybírejte bezpečné sedačky a vozíky za kolo. Potřebujete-li vézt zároveň i zavazadla, je vozík za kolo v podstatě jediným řešením. Jízda s batohem a sedačkou na jednom kole je velmi nebezpečná a nepohodlná. Do objemného zavazadlového prostoru vozíku se vejde vše potřebné a oba cestovatelé si užijí pohodlnou jízdu, navíc přepojení vozíku na jiné kolo trvá pár minut bez použití nářadí a složený vozík v autě zabere minimum prostoru.

Posed na kole

Správný posed je na kole vskutku veličina číslo jedna. Správné nastavení kola vám umožní vyvarovat se mnoha nepříjemností, od posměšných pohledů, až po zničená záda a neefektivní šlapání. Zkrátka, zásluhou špatného posedu budete vypadat na jízdním kole jako naprostý amatér, pojedete pomaleji a dříve se unavíte. Nebude vám nic platné, že máte kolo, na které jiní neušetří třeba za celý svůj život.

Pomiňme stroje sjezdařů, freestylistů, krasojezdců a podobných odrůd cyklistiky, kde se přeci jenom sedí na kole jinak, v závislosti na technických kouscích a bezpečnosti a kde se nepotřebujete řítit do kopce patnáctkou a po rovině čtyřicítkou. Jste přeci klasický biker na klasickém horském kole, který se nechce jen projíždět po lese, ale doslova po něm létat a potom se kamarádům smát, jak jsou pomalí.

Sedlo vodorovně

Sedlo má být vodorovně. Ani špičkou dolů, ani nahoru. Pokud ho budete mít do kopce (špičkou nahoru), tak si vaše cenné pohlavní orgány užijí, zadek bude klouzat dozadu a budete mít snahu se neustále rukama přitahovat dopředu. V opačném případě se sedlem z kopce (špičkou dolů) se zase budete neustále rukama odtahovat. V obou případech vás mohou začít bolet ruce a břišní svaly a vy nemusíte chápat proč. Přesto je potřeba říci, že když ne sedlo naprosto vodorovně, tak spíše mírně (ale opravdu mírně a neznatelně) skloněné dopředu. I tak si ho někteří závodníci montují. Především však s ohledem na typ, měkkost a profil sedla.

Jak vysoko?

Toto je zásadní veličina. Nejsme vědci, ale kdysi vědci zjišťovali, jaká má být správná poloha a výška sedla, aby všechny svaly na nohou pracovaly co nejefektivněji na plný plyn. Vzali si na pomoc několik jezdců, na nohy jim nalepili snímací elektrody, které přesně zaznamenávaly pohyb a efektivitu jednotlivých svalů nohou. Potom přesně určili, v jaké správné poloze má sedlo vůči pedálům být. Vy se jistě nenecháte laboratorně zkoumat, ale již dlouho existuje pravidlo, podle kterého nastavíme výšku sedla co nejlépe jak na horském kole, tak i na silničním kole.
Sedneme si na kolo a jednu z klik dáme rovnoběžně se sedlovou trubkou (to je ta, ve které je zasunuto sedlo). Položíme nohu (v botě) na pedál patou. Noha pod kolenem se nám musí při pohybu dozadu mírně propínat. Asi tak 6 cm. Nesmí být zcela natažena ani více skrčena. Pokud budete mít nohu zcela nataženou, budete mít sedlo příliš vysoko a můžete na kole při jízdě tzv. přesýpat. Tedy zadek se vám bude přesouvat ze strany na stranu.

Pro správné nastavení výšky sedla předpokládáme, že máte správně vysoké jízdní kolo. U horské kola dnes neexistuje zásadní pravidlo, jak vysoké kolo má být. Je způsobeno mnoha variantami staveb rámů. Již dávno se kola nevyrábí pouze s klasickým trojúhelníkem hlavních rámových trubek. Jsou kola sloopingová (horní rámová trubka je dozadu skloněna), různě odpružená kola a podobně. Velikost kola také mnoho výrobců měří odlišně. Dříve se měřilo zpravidla od středové osy po osu horní rámové trubky (horní trubka rámu od sedla k řídítkům). Dnes někteří uvádějí rozměr od středové osy po horní okraj sedlové trubky rámu, která může pod sedlem značně přesahovat horní rámovou trubku. V zásadě můžeme doporučit, a to také z estetického hlediska, že sedlovka by měla být vysunuta z rámu alespoň 10 cm, spíše více. Současně preferujeme kolo co nejmenší s ohledem na tuhost rámu. Menší kola také vypadají lépe. Pokud budete mít jízdní kolo menší, řídítka budete mít níže než sedlo (nebo alespoň ve výši sedla), což je správné.

Jste-li čahoun a nemůžete sehnat velké kolo, nemáte jinou volbu, než sedlovku vytáhnout do správné výše hodně vysoko, případně si pořídit delší. Přemýšlejte ale, jestli není na vás kolo současně příliš krátké. Dejte pozor na limit maximálního vytažení, který bývá na sedlovkách označen. Překročíte-li ho, můžete poškodit rám v místě upnutí sedlovky sedlovým šroubem v rámu, což se často děje, zvláště u duralových rámů. Správně má být sedloka zasunuta minimálně tak, aby její spodní okraj byl alespoň trochu pod dolním okrajem horní rámové trubky. Jestliže jste však přesto nuceni vytáhnout sedlovku až po limit, je na zvážení, zda kolo není na vás příliš malé a tím i současně krátké. Ne vždy se dá dohnat příliš krátký rám delším představcem, který uchycuje řídítka k rámu. Vytažení sedlovky vzhledem k vaší postavě si v obchodě vyzkoušejte.

Zapomeňte tedy na různé chytré poučky. Jedna z nich třeba radí, že si máme stoupnout obkročmo nad kolo a mezi rozkrokem a horní rámovou trubkou má být určitá vzdálenost. To je tvrzení dosti nepřesné a právě s ohledem na různé stavby rámů často nesmyslné.

Poloha chodidla na pedálu

Sedlo již máme správně vysoko a tak se podíváme, jak jsou umístěna vaše chodidla.
Protože většina z vás již používá nášlapné pedály, tak je potřeba začít u zarážek, které se šroubují na boty. Namontujeme je pouze zhruba a dobře utáhneme. Pokud šrouby přitáhneme zlehka a zarážka se vám na botě bude hýbat, může se vám stát, že nohu z pedálu již nevycvaknete a budete tak nuceni spát, jíst a chodit do bijáku s pedálem na noze. Nohu musíte mít na pedálu absolutně rovně, rovnoběžně s klikou. Jinak třeba budete šlapat s koleny od sebe. Nebo budete vypadat jako kachna. Pomiňme skutečnost, že si otíráním boty o kliku smažete nápis na vašich drahocenných klikách. Kloub palce na chodidle má být nad osou pedálu. Ani před ní, ani za ní.

Posouváme sedlo

Teď ještě musíme zkontrolovat, jestli máme ve správné poloze sedlo (vodorovný posun) s ohledem na pedály. Kliku otočíme do vodorovné polohy a nohu zacvakneme do pedálu. Vezmeme provázek se závažím a ten přiložíme na špičku kolena. Dole nám musí procházet provázek středem osy pedálu.

A co řídítka?

Tak tady to již může být trochu individuální a můžete se řídit svými pocity. Přesto však je velmi důležitá správná poloha brzdových pák. Zjistíme ji tak, že si na kolo sedneme, ruce položíme na řídítka a natáhneme prsty rovnoběžně s rukou. Brzdové páky by se nám měly lehce opírat o spodní část prstů. Při takto nastavených brzdových pákách nebudeme muset ruce při brždění na řídítkách zbytečně přetáčet. Správná vzdálenost a výška řídítek vůči sedlu je trochu kompromisem a můžete se řídit podle toho, jak se vám na kole dobře sedí. Závodník je více natažen a skloněn (jezdí přeci rychle), s ohledem na aerodynamiku. Jízda na horském kole nejsou totiž jen šílené sjezdy a prudké výjezdy. Bývá to i těžká a rychlá práce po rovinách za zády kamarádů, kde budete lapat každý kousek závětří a vaše záda se hrbí před nepříjemným větrem. Pokud máte bříško, které vás omezuje dáte si jistě řídítka výše a blíže. Přesto se snažte, abyste nevypadali na kole narovnaní jako za kuchyňským stolem, nebo nebyli příliš nataženi a ostatní nabývali dojmu, že vám chtějí řídítka utéct dopředu. Když si nastavíte správný posed kola podle našeho návodu, určitě budete spokojeni.

Budete si možná zpočátku muset na nový posed zvyknout, protože jste do této chvíle seděli na kole špatně, ale za krátko poznáte, který posed je lepší. Není to vlastně náš návod, ale zkušenosti celé generace cyklistů, které rozhodně platí i dnes pro horská kola. Je totiž jedno, jestli jedete na silniční kolo, dráhové, crossové kolo nebo horské kol. Vždy musíte šlapat správně a vaše svaly musí být v optimální poloze. Jenom tak podají ten nejlepší výkon a unaví se později, než při nesprávném posedu. Posed ale nejsou jenom nohy v pedálech. Je to celé tělo, které si musí na kole doslova hovět. Musí se těšit na to, až ho na kolo posadíte. Jestliže ho posadíte nesprávně, daleko vás nedoveze. Není to přeci jiné ani u ostatních sportů. Ve formuli 1 má každý pilot svůj na míru dělaný kokpit a kanoista Doktor si dojel pro zlaté olympijské medaile ve správném zákleku. Nebo oštěpař Železný. Aby hodil svých devadesát metrů, netráví pouze hodiny a hodiny v posilovně. Mimo ostatní nutné techniky jistě kontroluje, zda ruka, která vymrští oštěp, je před hodem správně natažena a při hodu probíhá po správně křivce, která zajistí optimální práci svalů. Samozřejmě, někdo může namítnout, že viděl někde nějakého šampióna a ten že seděl zcela jinak. Vzpomeňme třeba na Miloše Hrazdíru, pojem naší silniční cyklistiky. Ten si často před každou etapou posouval sedlo. Jednou o dva milimetry dolů, podruhé o milimetr nahoru. Ale to jsou opravdu výjimky. A že ten Hrazdírův milimetr není cítit? Naučte se správně sedět a uvidíte sami, že ano. Jinak by to Hrazdíra nedělal. Nebo dráhoví sprinteři. Někteří šlapou více špičkami a sedí trochu výše. Jedou ale naplno zhruba jen 200 metrů a potom dlouhé minuty odpočívají. Krátké, rychlé a výbušné jízdy mají však při šlapání trochu jiné zákonitosti.

Výběr materiálu na rámu

Dnes se k výrobě rámů používá ocel, hliník, titan, hořčík, scandium a nebo karbon. V následující tabulce se vám pokusíme vysvětlit vlastnosti jednotlivých materiálu:

Rám kola – Ocel

Výhodou ocelových rámů bývá jejich pružnost a hlavně cena. Nevýhodou potom hmotnost a tuhost rámů. Pro odstranění těchto nevýhod se často používají slitiny ocely např. Cr-Mo (zušlechtěná ocel s přísadou chromu a molybdenu, díky tvrdosti slitiny je možné použít tenčích stěn trubek a rám je proto lehčí) nebo slitiny Columbus. S kvalitou těchto slitin potom samozřejmě roste i jejich cena. Nejlevnější ocelové rámy nesou nejčastěji značku Hi-Ten.

Rám kola – Hliník

Výhodou rámů z hliníkových slitin je většinou nízká hmotnost a boční tuhost rámu. Nevýhodou je pak nízká či žádná pružnost a vyšší cena než u oceli. Výrazným prvkem napomáhajícím vlastnostem hliníkových rámů je profilace (tvarování) trubek. Hliníkové rámy nesou označení alu (případně s označením typu - 6061, 7005, 7020 ap.), allux, alloy, dural, easton, alutron atd.. Cena a váha těchto rámů je odlišná v závislosti na použití různých druhů hliníkových slitin.

Rám kola – Titan

Výhodou titanu je bezesporu jeho pružnost, boční tuhost, pevnost a nízká hmotnost. Nevýhodou ovšem je jeho cena a mnohdy možnosti jeho zpracování. Titanová kola vyrábí jen několik málo soukromých firem, které ovládají práci s tímto materiálem (většinou výrobci získali tyto znalosti při práci v leteckém průmyslu). U titanových rámů hodně záleží právě na zkušenostech výrobce. Pravidlem je že se rámy vyrábějí ručně a v malých sériích většinou na zakázku a proto je jejich cena velmi vysoká.

Rám kola – Hořčík

Magnesiové rámy jsou také pevné, lehké a komfortní, ale drahé. Oproti titanu je častěji užíván i velkovýrobci kol.

Rám kola – Scandium

Jedná se vlastně o hliníkovou slitinu, kde přísadou je scandium. Díky této přísadě získává hliník vyšší pevnost a pružnost a proto jsou jeho rámy daleko lehčí než klasické hliníkové. Scandiové rámy mají podbné vlastnosti jako rámy hořčíkové a jsou také velmi drahé.

Rám kola – Karbon

Vzniká kladením vrstev karbonové tkaniny a pojidla do speciálních forem a jejich spékáním při tlaku a vysátém vzduchu. Tento způsob výroby umožňuje přidávat a ubírat materiál na místech kde ho je nebo naopak není potřeba. Tím se dociluje vysoké pevnosti a přitom extrémní lehkosti konstrukce. Nevýhodou kompozitových rámů a vidlic byla dříve jejich často nižší životnost a praskání. Výrobci ovšem zdokonalili výrobu karbonových dílů natolik, že se tyto rámy stávají leadery. Nevýhodou tak zůstává hlavně vyšší cena, ale vzhledem k tomu že výroba karbonu není tak technicky náročná je otázka času kdy cena klesne na podstatně nižší hodnotu. Karbonové rámy nesou označení karbon, carbon, OCLV, aj.

Výběr komponentů na kolo

Výběr bude záležet na tom, jak to doopravdy s cyklistikou myslíte vážně, protože čím víc kilometrů ročně najezdíte, tím kvalitnější osazení by mělo na kole být. Nebudeme se zde zaobírat všemi výrobci ani jejich sadami, ale pouze zmíníme tři hlavní výrobce kteří vyrábějí převážně řadící a brzdové komponenty, které jsou na kole nejdůležitější. Výrobců těchto komponentů je také velmi mnoho, ale v podstatě jsou tři stěžejní, kteří určují trend a směr kam se bude vývoj ubírat. Jedná se o firmy Shimano,Campagnolo a Sram.

Několik našich malých rad

Nastavte si doma posed podle našeho návodu, dejte si do kapsy potřebné nářadí a jeďte se projet kolem baráku. Zkuste si, jak se vám jede a posed průběžně dolaďte. Než prodáte své staré kolo, na kterém se vám dobře sedí (samozřejmě správně sedí), změřte si na něm základní vzdálenosti. Výšku sedla od středové osičky a vzdálenost špičky sedla od řídítek. Rozhodně neměňte výšku sedla od země, protože takřka každé kolo má střed umístěn od země v jiné vzdálenosti. Záleží to na geometrii stavby rámu. Na nové kolo budete sedět stejně dobře a ušetříte si práci s nastavováním stejného posedu na novém kole. Přendejte si na nové kolo své sedlo ze starého kola, na kterém jste několik let seděli. Nač přesvědčovat zadek, že to nové sedlo je lepší a že si musí zvyknout na jiné, o kterém nejste přesvědčeni, že bude lepší. I váš zadek si dost pamatuje. Při nastavování zarážek na botách myslete na to, že již při prvním utažení se vám do boty vytlačí drážky ze zoubků na spodní straně zarážek a zarážky budou při jejich přestavení chtít sklouznout opět do první polohy. Když už hýbete se sedlem nahoru a dolů, namažte si sedlovku v délce, která je zasunuta v rámu, vazelínou. Za dva roky se rozhodnete ji vyndat a můžete být překvapeni, že vám do rámu zaroste tak, že vám nic nepomůže ji vyndat. Mažte ji i v průběhu roku, zvláště tehdy, pokud jezdíte i v zimě.

Správný posed na kole není pro vaše svaly vše. Ještě musíte dobře šlapat. Na kole se sedí klidně a snažíme se, aby kolo poháněly jen nohy (co také jiného?) a ne pohyby celého těla. Chodidlo na pedálu musí být v každé poloze otoční klik mírně skloněno dopředu. Neprošlapáváme tedy na paty dolů, ani nešlapeme příliš špičkami. Pokud budeme mít správný posed a nejste dřevák, chodidla se vám sami budou otáčet ve správné poloze. Pro nácvik správného šlapání je vhodné pořídit si cyklistické válce, které nekladou při jízdě takřka žádný odpor. Používají se především pro rozjíždění (zahřátí organismu) před závodem, ale i pro nacvičování krouživého pohybu nohou a pro zrychlení frekvence šlapání (na lehčí převod). Všimněte si, že někteří šlapou na kole jakoby do čtverce, zkrátka hamtají do pedálů. Krouživý pohyb nohou lze nacvičit i na jiných trenažérech s vypnutím zátěže. Vše samozřejmě na svém kole se správně nastaveným posedem. Myslete na to, že pokud sedíte na jízdním kole špatně, správně šlapat se nikdy nenaučíte. Řídítka musí být dostatečně široká. Ne moc úzká, abychom neměli ruce moc u sebe, stlačovali si hrudník a špatně dýchali. Ani ne moc široká, aby se nám s nimi dobře manévrovalo například mezi stromy. V zásadě trochu širší než naše ramena. Pokud máte doma malou ratolest, u které předpokládáte, že bude sportovat a tedy i jezdit na kole, dbejte na to, aby již od útlého věku na kole seděla správně a nechytla špatné návyky.